Kolem roku 1250 zde stálo sídlo Držky z . Od poloviny 14. století jsou připomínáni předci z , z nichž Něpr, hofmistr pražského arcibiskupa, hrad rozsáhle přestavěl. Lze předpokládat, že zde s největší pravděpodobností působil některý z architektů nebo alespoň kameníků dvorské huti. Jan z hrad pozdně goticky přestavěl před rokem 1493. Další renesanční přestavba za Jana Nezdického následovala v letech 1595–1598. Po požáru městečka roku 1817 byl hrad rozebírán na stavební materiál (například z něho vznikla barokní sýpka pod hradem), obýváno zůstalo jen předhradí. Od 20. let 20. století je v soukromém majetku. Obdélné nádvoří hradu obklopovala tři obytná křídla, dochovaná ve zříceninách. Při kvalitní pozdně gotické přestavbě hradu přístupovou stranu zabezpečilo nové, dodnes dochované a obývané předhradí, jehož čelo jistily dvě bašty. Na skále zapojené do hradby, v nejvyšším místě předhradí, vznikla nová okrouhlá věž. Přebudováno bylo i hradní jádro, kde vzniklo nové vstupní křídlo. Z průjezdu se přes předsíň vcházelo do kuchyně, jejíž obdélný prostor je zaklenut a vyústěn do vysokého osmihranného komína, který tvoří charakteristickou siluetu zříceniny.