Třeboň- město obklopené vodou

Třeboň je lázeňské město na jihu Čech. Asi každý slyšel o třeboňských kaprech a o rybnících, kterých je zde kolem pěti set.

Do Třeboně jsme se vydali v září. Předpokládali jsme, že zde již nebude mnoho turistů, ale i přes chladnější, ale slunečné počasí zde byl turistů dostatek. Třeboň nabízí mnoho způsobů vyžití.  My jsme se rozhodli zúčastnit se závodu v Běhu kolem Světa. Je to rovinatý závod a kdo by nechtěl zdolat jen 12 km a přitom oběhnout Svět?

Při cestě k prezenci závodu jsme prošli centrem města a valili jsme oči na historické vozy všech značek, velikostí, tvarů a barev. Zde jsme se nějakou dobu zdrželi, ale při pohledu na hodinky a blížícího se času startu závodu jsme náměstí museli rychle opustit a pospíchat k prezenci.

Po prezenci nás čekal start. Adrenalin nám stoupal tělem. Odstartováno bylo na čas. A nyní nás čekal téměř 12km dlouhá trať kolem Světa. Běželo se z větší části po naučné stezce, kde bylo velké množství informačních tabulí, ale čas běžel a nebyl čas se zastavit. Výhledy na rybník i Třeboň za ním byly nádherné, cestou jsme potkali kapry vyskakující nad hladinu, roj sršňů, kachny, muchomůrky, pod nohama se nám střídala hlína, asfalt a moc hezké dřevěné lávky. Nohy těžkly s přibývajícími kilometry, ale nálada po doběhnutí, endorfiny v krvi a čirá radost ze zvládnutí prostě stála za to se zúčastnit.

Čas, který nám pořadatelé přidělili ke zdolání trati, byl víc než štědrý. 2 hodiny neběžel nikdo.             

Po závodě byl potom čas na samotné město Třeboň.

V centru na okraji náměstí stojí krásný renesanční zámek. Je to se svými sty obytnými místnostmi největším zámeckým komplexem v Čechách. Na nádvoří nás překvapila kašna s obličeji, do kterých klove havran. Je to připomínka vítězství Schwarzenbergů nad Turky. Samotný výjev působí dnes poněkud ponuře. Při opouštění města se zastavujeme u městské brány. Má překrásnou sgrafitovou fasádu. Celé město je v podobném duchu a působí příjemně, světle a čistě. Je zde řada úzkých uliček a v nich barevné domky s vysokými štíty.

A kdo se chce zdržet déle, může navštívit lázeňské procedury a dopřát si relaxaci v teplé rašelině, která se na Třeboňsku těží. Má blahodárné účinky na klouby a svaly, které se pomalu prohřívají. Vydat se můžeme i na loď. Výletní loď nás vezme na projížďku kolem Světa. A až se vrátíte na pevninu, tak se můžete stavit kdekoli na dobré jídlo. A jelikož rybníky jsou ryb opravdu plné, tak řada restaurací zde nabízí na svých jídelních lístcích právě ryby. Kapry, candáty, úhoře, pstruhy, to vše zde můžete ochutnat.

Nyní ještě něco k historii oblasti:

Když jsme sem mířili, tak nevím proč jsem očekávala kulturní krajinu, tak jak ji známe odjinud, lány polí, sluneční výheň, monotvárné barvy vysetých plodin, jen s tím rozdílem, že zde bude rybník vedle rybníku. Jaké mě tu čekalo překvapení, když les střídal les a mezi nimi jsou ukryté rybníky různých velikostí, tvarů a jako zrcadla zrcadlila to, co na břehu stálo a rostlo. Byť kulturní krajina, kterou si člověk přestavěl k obrazu svému, tak zde mám pocit, že velmi šetrně a příjemně. Ryby v rybníku musí být spokojeny. 

Kdybychom se sem vydali před několika stoletími, asi bychom to tu nepoznali. Všude by byly lesy, mokřady, rašeliniště a pro člověka nepřístupné oblasti. A tak zde lidé začali stavět rybníky. Ty úplně první byly spíš jen velkými tůněmi se stojatou vodou. To až Štěpánek Netolický začal budovat rybníky, které měli svůj přívod okysličené vody.  V roce 1509 vytvořil Zlatou stoku. Je to umělý kanál, který odvádí část vody z Lužnice, pomalu se klikatí krajinou, napájí rybníky vodou a opět přivádí přebytečnou vodu zpět do řeky Lužnice.  Podél Zlaté stoky dnes vedou cyklostezky i naučné stezky.

Štěpánek Netolický dokonce místy vedl vodu v akvaduktech, aby plnila účel tam, kde měla. Dnes se dá jen pozastavit nad důmyslností, s jakou tento dodnes funkční systém vznikl.

Pokračovatel ve výstavbě rybníků byl Jakub Krčín z Jelčan. Člověk, který chtěl postavit velké rybníky v blízkosti Třeboně. Lidé se ale takových velkých vodních ploch báli. Povodně a protržení hráze by znamenaly značné poškození města. Ale jak se zde traduje, spřáhl se s ďáblem a rybníky postavil. Rybníky Nevděk a ještě vetší Rožmberk. Rybník Nevděk byl ale dodatečně rozdělen ve dva menší a mělčí rybníky, Opatovický a Svět. Při stavbě Rožmberka vyvstal jeden problém a to, co s vodou při povodních? A tak nejprve byla postavena Nová řeka, je to kanál, který propojuje vody Lužnice a Nežárky. A poté započala dlouhá, 6ti letá výstavba největšího rybníku. Největší rybník v Čechách, Rožmberk, má dnes 489ha vodní plochy, dřív mívával kolem 1000ha , hráz je dlouhá téměř 2,5km a je v ní dokonce i malá elektrárna. A jestli chcete vidět na vlastní oči, že je Země kulatá, tak se přijďte na Rožmberk podívat. Spojit to můžete třebas s výlovem rybníka.